K-pop ; Povídky

Kapitola 3. - Sungmin

Další kapitola :)

Buďte hodní na autorku a zanechte alespoň malý komentář :)

„Bože, proč existujou tak nudný věci jako fyzika? “ rozvalí se na židli Heechul. „Tak, jde se na oběd. “ zavelí Chulí a táhne Jonghyuna ke dveřím. Cestou se zastaví u Sungminovy lavice. „Vím, že se normálně tváříme, že se neznáme, natož, že jsme dvojčata, ale mám noví kamarády, tak jsem si říkal, že tě seznámím. Pojď s námi na oběd. “ Sungmin se na něj ani nepodíval. „Běžte sami, určitě mě budete postrádat.“ a dál si četl svou knížku. „Vidíš, já to říkal. Je to pitomec! Tak pojďme ;) “ mrknul Heechul na Jonga a táhl ho směrem k jídelně. Když se Heechul s Jongem otočili, zvedl Sungmin hlavu a nepatrně se usmál. Ale jen tak, aby ho nikdo neviděl…

Po chvilce strčil Sungmin knížku do batohu a rozešel se směrem ke své skříňce.  Strčí do ní všechny věci a v tom se mu zavře přímo před nosem. Nemusí se ani otáčet, aby věděl, kdo to má na svědomí… „Zhoumi, jsi fakt nemožnej. Nemůžeš už mě nechat na pokoji?  Jasně jsem ti přece řekl, že s tebou prostě nikam nepůjdu.“ „A já jsem si tě, Sungí  můj milovanej, přece řekl, že to budu zkoušet do konce svýho života. Bylo by nám spolu přece tak krásně…Neříkej, že ses z toho ještě nevzpamatoval, vždyť už je to skoro rok…“ Sungmin ho přirazil ke skříňce. „Dohoda přece byla, že o tom nebudeme mluvit, ty si nevzpomínáš?“ „Klídek, klídek…však já vím…ale čekat budu…“ vymaní se mu Zhoumi, foukne mu na krk a odejde…„Pitomec!“ pomyslí si Sungmin a vydá se na oběd.

„Tak co, jak se ti tu líbí?“ zeptá se Heechul Taemina na obědě. „Ale jde to, ve třídě máme pár pitomců, ale zkusím to přežít“ mrkne na něj Taemin. „ Je mi jasný, že se mnou v lavici by ti bylo líp“ řekne Heechul a čeká na reakci. Taemin nezahálí a vrací úder. „Oni tu spolu snad normálně flirtují!“ pomyslí si Jonghyun, když v tom do jídelny vkročil ON. Srdce mu přestalo bít. Na malou chvilku měl pocit, že se na něj Sungmin podíval a zlehka se pousmál. Heechul si všimne Jongova strnulého výrazu, otočí se, a když spatří svého bratra, je mu všechno jasné. „Ááá, Jongí, ty jsi v tom až po uši! Ale radím ti, drž se od něj dál, bude to asi lepší. Nechci, abys byl zklamanej…“ Jong ho moc nevnímal. Přemýšlel, co to s ním drobný hnědovlásek dělá… „Co se to tu děje?“ zeptá se vykuleně Taemin. „Já ti dneska na našem prvním rande všechno vysvětlím.“ mrkne Heechul na Taemina. „Ra…ra…rande??“ zakucká se Taemin. „Řekl jsem rande? Ups….noo tak první slovo platí, že jo, asi to bude muset být rande noo??“ zatváří se Heechul velmi zamyšleně. Jonghyun se musí smát, ten kluk na to jde dobře rychle!

Odpoledne se Jonghyun rozloučí s bráchou a Heechulem a rozejde se domů. V půli cesty si všimne Sungmina, který jde před ním. A nejde sám. Motá se kolem něj nějaký kluk. Počkat, toho si dneska ve škole všiml. Zřejmě velmi oblíbený. „Nojo, povzdychl si“ jak by mohl mít šanci u někoho jako je Sungmin. Musí na něj přestat myslet. Vždyť ho vůbec nezná! Přidá do kroku a oba kluky předběhne. Doběhne domů a zavře se do pokoje. „Kéž bychom už jeli pryč!“ Bylo to poprvé, co si přál, aby otec zavolal, že odjíždí…