K-pop ; Povídky

 Banánovou prosííííím .....

Taemin si vzal své oblíbené tričko, pořádně se učesal a navoněl. Ještě řekl Jonghyunovi ahoj a vyslechl si pár výchovných rad. Všechny pustil jedním uchem dovnitř a druhým ven. „Dobře, myslím, že mi to stačilo. Už půjdu.“ „Do deseti doma…“ zavolal na něj Jonghyun, ale Taemin už byl pryč…¨

Heechul vynášel odpadky do popelnice. Zrovna zaklapával víko, když se otevřely dveře vedlejšího domu, ze kterých vyšel Taemin. Heechulovi spadla brada. Byl ještě krásnější než obvykle. Taemin přistoupil k plotu. „Ahoj Hee, pracuješ?“ zasmál se Tami. Heechul se probral ze zamyšlení. „Jen vynáším odpadky“ „Aha, tak se měj, už musím“ a byl pryč. Heechul ještě dlouho potom cítil, jak voní… Záviděl Keyovi, že se ho může dotýkat. Že může vdechovat jeho vůni kdykoliv chce…

Taemin dorazil na smluvené místo. Rozhlížel se, ale Key nikde. Čekal a čekal. Nepřišel… Po hodině se odhodlal mu zavolat. Měl vypnutý mobil. Tami byl strašně smutný. Cožpak na něj zapomněl? Posadil se na obrubník, chytl si kolena a koukal do dálky. Najednou uviděl siluetu, která se blížila jeho směrem. Zamžoural. Že by nakonec Key dorazil? Po chvíli už věděl, že osoba, která je stále blíž a blíž, není Key… „Heechul, co tu děláš?“ zeptal se překvapeně  Taemin. „Šel jsem se projít a potkal Keyho. Tak se ho ptám, kde tě nechal. A on že se právě dozvěděl, že musí být jinde a že má vybitý mobil, tak ti nemůžu dát ani vědět. Tak jsem se zeptal, kde čekáš. A tak jsem tu… Taemin řekl něco jako „mm“ a dál se díval na svá kolena. „No ták, nebuď smutný. Můžeme podniknout něco spolu. Já vím, že s Keyem bys byl radši, ale…“ „Jsem rád, že jsi tady ty“ odvětil Taemin a dlouze se na Heechula usmál. Tomu se málem podlomila kolena…

Jonghyun seděl u televize a přepínal programy. Taemin nebyl doma a on se příšerně nudil. Zkoušel volat Heechulovi, ale ten to nebral. Jenže co teď? To už mu zbývá jenom Sungmin… Ne, to asi ne. To by nezvládl. Chtěl ho strašně moc vidět, ale bál se.

„Sungí“ zavolala Minnieho matka. „Mohl bys tohle donést k sousedům? Vypadá to, že pošťák nám dal omylem do schránky jejich dopisy.“ „A nemůžeme počkat až se vrátí Chul?“ zkoušel se Sungmin vykroutit. „Nedělej cavyky, je to pár kroků, to ti neublíží. Navíc, měl by sis najít nějaké kamarády. Pořád sedíš doma v knížkách.“ Sungmin si povzdechl. Vzal dopisy a vyšel ze dveří. Párkrát se nadechl a zaťukal na dveře. Jonghyun se zrovna díval na nějaký zábavní pořad, když v tom uslyšel zaklepání. Kdo to může být? Zvedl se a šel otevřít. Když uviděl Sungmina, rozbušilo se mu srdce. Vzpomněl si, jak se cítil, když ho dnes odpoledne Minnie políbil. „Přinesl jsem poštu“ zašeptal. Ani se na něj nepodíval. Jonghyun zesmutněl. Plánuje ho ignorovat do konce života? „Ohledně toho odpoledne“ začal Jonghyun. „Zapomeneme na to“ špitl Sungí. „Nechci na to zapomenout“ odhodlaně odpověděl Jong. Vzápětí zpanikařil. Co mu to tu vykládá? Chudák Sungí, je z něj celý vyděšený. Nic neříká. Stojí na místě a kouká do země.  Sungmin nevěděl, co si má myslet. Byl zmatený, a proto se zmohl jen na slabé „Dobře“. Otočil se a odešel…

„Tak kam to bude, štěňátko?“ zeptal se laškovně Heechul. „Neříkej mi tak.“ Proč ne? Podívej se, jak se teď tváříš. Jako štěňátko“ vyplázl Heechul na Taemina jazyk. Ten se na chvilku urazil. Jako štěně? Pff… Najednou si všiml zmrzlinového stánku. „Hee, Hee, pojďme tam, prosíííím“ chytl ho Tami za ruku a táhl ho ke stánku. Heechul se musel smát. Připadal si jako tatínek. Cítil se dobře. Jeho ztřeštěná povaha jakoby ustoupila. Teď musí být dospělejší, aby se mohl o Tamiho postarat. „Opravdu blázním“ pomyslel si Heechul. „Banánovou prosííím“ „Dobře, když si to tak přeješ“ Taemin mu vlepil pusu na tvář a odběhl si objednat zmrzlinu k pultíku. Heechul se usmál „Jako štěně, vždyť to říkám“ zamumlal si sám pro sebe.