K-pop ; Povídky

 Kapitola 15. - Poslední...

Pro Erica ^^

Jonghyun se Sungminem dorazili k domu. „Děkuju“ špitl Jonghyun a chtěl se otočit, když v tom ho Sungmin chytl za ruku. „Budeš v pohodě?“ zeptal se Sungmin. „Myslím, že jo…“ Chtěl se otočit zpátky, jenže Sungmin mu pevnějši stiskl ruku a přitáhl si ho k sobě. Jonghyun nestihl ani zamrkat, když ho Sungmin políbil. Jen tak lehce se dotkl jeho rtů. Jonghyun měl pocit, jakoby jeho tělem proletěly stovky motýlků, kteří způsobily, že se celý chvěl. Sungmin se odtáhl. Sklonil hlavu, aby Jonghyun neviděl jeho zarudlé tváře a utekl… Jonghyun vešel do domu a opřel se o dveře. Nevěřil tomu, co se právě stalo.

Taemin se cítil hrozně. I kdyby Jonghyun řekl cokoliv, neměl právo být na něj tak hnusný. Vždyť ví, jak je Jonghyun citlivý. Bylo mu vážně mizerně. Spěchal domů. Potřeboval se mu omluvit. Byl asi v půlce cesty, když ho zastavil Heechul. „Tebe dohonit, to je nadlidskej úkol.“ řekl udýchaně. „Honí tě někdo?“ Taemin ho obejmul. I když chodí s Keyem  (chodí s ním vůbec?), i když byl hnusný na bratra, Heechul se k němu chová stále stejně. Taková jeho jistotka, kterou potřeboval. „ Prr…“ odklonil se Heechul. „Já se na tebe zlobím “ legračně otočil hlavu. Taemin se začal smát. Heechul se usmál a objetí mu opětoval. Rukou ho poplácal po zádech. „Budeš jako štěňátko, ať budeš chodit s kýmkoliv.“ Taemin se zavrtal do jeho objetí. Mmm….cítil z něj banán… „Dobře, dobře….“ zakašlal Heechul. Taemin ho neochotně pustil. „A teď povídej..“ mrkl na něj Heechul. Celou cestu poslouchal, jak Taemin básní o Keyovi. Bolelo ho to, ale viděl, jakou mu tím udělal radost… Poprvé v životě nemyslel jen na sebe… Začal se smiřovat s tím, že Taemin s ním asi nikdy nic mít nebude, ale stačilo mu, že ho má na blízku…

Sungmin vběhl do domu. Co to udělal? Co ho to vůbec napadlo? Jonghyun byl tak zaražený. Bude ho teď nenávidět, za to, co udělal? Nikdy nepřemýšlel nad tím, jestli ho Jonghyun nějak přitahuje nebo ne. Ale teď tam tak stál se zaslzenou tváří. Neodolal! Musel to udělat. Vlastně ani nelitoval. Byl to nejhezčí polibek jeho života. Poslední?...

Jonghyun vešel do svého pokoje. Zamířil k psacímu stolu a z šuplíku vytáhl papírové kapesníčky. Pevně je stiskl. Nejlepší den jeho života. Potřeboval Sungmina vidět. Teď hned. Obejmout ho. Políbit. Být prostě s ním. Jenže…co když pro něj to nic neznamenalo? Má za ním jít, nebo raději zůstat doma? Jeho otázku vyřešilo náhlé zaklepání na dveře. Trhl sebou… „Můžu dál?“ ozvalo se. Byl to Taemin. Jonghyun na něj úplně zapomněl. Podíval se do zrcadla. Měl úplně zarudlé tváře. Co když na něm Taemin něco pozná. Jenže nechat ho stát před dveřmi taky nemůže. „Jojo…“ Taemin vstoupil do pokoje. Se sklopenou hlavou zašeptal :   „ Přišel jsem se omluvit…“